středa 26. dubna 2017

Proč?

Dnešní doba je zvláštní. Dnešní svět je zvláštní.
Žijeme v době, kdy nám připadá jako naprostá samozřejmost dobře vypadat. Co dobře - chceme vypadat co nejlíp.
Ale proč? Proč si nedokážeme užívat to, co máme?
Neustále se řeší, jak má ženská vypadat -  do výbavy samozřejmě patří pevný zadek, velký prsa, štíhlý pas, dlouhé vlasy, dokonalá pleť, nejlíp ještě umělé řasy a nehty, značková kabelka na předloktí. Protože o takové ženy mají muži zájem, protože takové by měly být ženy podle všech možných časopisů a reklam. A nedejbože, jak některé z nás někde přebývá nebo ubývá centimetr, nemáme prsa v pušapce těsně pod bradou nebo se neřídíme aktuálními módními trendy. A stydět bysme se měly, když alespoň třikrát týdně nezveřejníme fotku z fitka!
A krásný (myslím opravdicky) a zajímavější (než vyumělkovaný bárbíny) holky pak seděj doma nešťastný, že tak nevypadaj. Přiznávám - i já jsem si říkala, proč vypadám zrovna takhle a proč nemůžu mít to a tamto, proč jsem se nemohla narodit s drobným nosíkem a většíma očima, kterýma bych mrkala jak o závod a házela okolo sebe pohledy alá raněná laň (a chlapi by si říkali - viděli jste ji? ztratil jsem se v jejích očích!), a proč nemůžu mít štíhlejší nohy a útlejší kotníky, a proč nemám hezčí zuby (a chlapi by si říkali - viděli jste ji? ztratil jsem se v jejím úsměvu!) a hezčí pleť, abych furt nemusela používat tuny makeupu na zakrytí a blá blá blá.
Bože, to jako vážně? Vážně jsem někdy jen pomyslela na to, že bych chtěla vypadat jako 90% holek kolem mě?
Srát na to.
Mám akné, celulitidu, křivý zuby a prsty na nohou, všude pihy a jizvy. O nosu, který bude brzo potřebovat svoji vlastní jízdenku na městskou, ani nemluvím. Prsa musím trochu pohledat, když je chci hezky naaranžovat do šatů a lýtka mám jako profi cyklistka.
Když se chci vyfotit, stojí mě to hodně úsilí, aby na fotkách tohle všechno vypadalo koukatelně.
Ale? Žiju! A navíc se přesto všechno najdou chlapi, kterým se líbím (bez komentáře prosím!). A když se dobře vyspím, stane se, že se líbím i sama sobě (o tom, jak často se tohle stává, pomlčím).


A proč tohle píšu? 
Protože dneska je všechno jak podle kopíráku. I my lidé. A furt se děsně řeší vzhled.
A protože miluju lidi, co jsou něčím jiní. Odjakživa. 
Vlastně se mi nikdy nelíbili typičtí hezouni nebo svalovci, kteří zapadají do měřítek velkému procentu žen. 
Miluju, když má někdo nějaký výrazný rys, který se jemu samotnému může zdát na škodu a přitom z něj dělá krásného člověka, nebo když má někdo svůj osobitý styl a nebojí se ho ukázat.
Díkybohu za takové! ♥

P. S. Při psaní dnešního článku jsem si vybavila takové jedno hezké vyznání lásky - "Miluju tě celým svým zadkem. Řekla bych srdcem, ale můj zadek je větší." No, tak to vidíte. Vyznání lásky od hubený holky musí být děsně nudný! (jak by to asi znělo s nosem.. to budu muset vyzkoušet :D) 

2 komentáře:

  1. Podobných článků by se mělo na internetu vyskytovat více, aby přehlušily všechny ty módní časopisy a reklamy. Třeba by si pak více holek uvědomilo svou hodnotu a netoužily po tom vypadat jako přes kopírák. :) A vyznání lásky na závěr? Naprostá pecka :D

    OdpovědětVymazat
  2. Hezky napsaný článek. Rozhodně s tebou souhlasím. Stejně jako ty jsem ještě nedávno neustále fňukala, že chci mít tohle a támhleto. Ale pak jsem si řekla, proč to tak chci? Chci to kvůli tomu, že se to líbí mně, nebo abych se líbila ostatním? A co je mi vlastně do ostatních? Mám rodiče, kteří mě mají rádi takovou, jaká jsem. Mám přítele, který mě miluje a nechce na mně nic měnit. Tak proč bych se měla měnit? Vždyť na vnějším vzhledu ani tolik nezáleží. Krása se ukrývá uvnitř :)

    http://katiehoral.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat